|
|
Motorové lokomotivy Baldwin
Stručně z historie lokomotivkyPůvod lokomotivky Baldwin (úplný název Baldwin Locomotive Works) sahá k roku 1825, kdy si Matthias William Baldwin otevřel ve Filadelfii malou strojírnu. V roce 1832 byl vyzván, aby pro dráhu Newcastle & Frenchtown sestavil lokomotivu Delaware, která byla vyrobena v Anglii a do Ameriky byla dodána v rozebraném stavu. V té době již firma Baldwin vyráběla stabilní parní stroje a montáží Delaware získala další cenné zkušenosti, takže se rozhodla začít vyrábět vlastní lokomotivy. První lokomotiva, kterou vyrobil Baldwin se jmenovala Old Ironsides a byla kopií lokomotivy Delaware (byly to lokomotivy Stephensonova typu Planet). Další lokomotivy následovaly a výroba se rychle rozvíjela, takže firma Baldwin byla brzy největší lokomotivkou ve Spojených státech. V roce 1951 došlo ke sloučení s podnikem Lima-Hamilton a společnost se od té doby jmenovala Baldwin-Lima-Hamilton. Již od počátku 20. století začal Baldwin vyrábět také elektrické lokomotivy. Výroba probíhala v úzké spolupráci s firmou Westinghouse Electric Company, která dodávala elektrickou část. První malé lokomotivy se spalovacím motorem vyrobil Baldwin kolem roku 1910. Později se objevily i první klasické motorové lokomotivy s elektrickým přenosem výkonu (elektrickou část opět dodal Westinghouse). Až do roku 1939 se jednalo spíše o pokusné konstrukce, ale ve zmíněném roce se již výroba a prodej motorových posunovacích lokomotiv rozjíždí naplno. Od roku 1945 se ve velkém vyrábějí i traťové lokomotivy. Slibný rozvoj výroby ale nevydržel dlouho. Lokomotivy Baldwin sice platily za dobré tahouny a elektrická výzbroj Westinghouse byla vynikající, přesto byly celkově méně spolehlivé než výrobky konkurenčních firem EMD a Alco. V roce 1953 navíc Westinghouse ukončil výrobu elektrických výzbrojí pro lokomotivy. Lokomotivka Baldwin ještě vyrobila nějaké lokomotivy s elektrickou částí od General Electric, ale ze svých potíží se již nevzpamatovala. Poslední lokomotivu vyrobila v roce 1956. Typové označování BaldwinOznačování typů lokomotiv se sice v průběhu času měnilo, ale většina lokomotiv nese označení, které sestává z písmenné zkratky a tří čísel spojených pomlčkami – např. DR-6-4-20. Toto označování má celkem jednoduchý význam. písmena: DS – posunovací lokomotiva (switcher) DRS – lokomotiva pro posun a lehkou traťovou službu (road switcher) DR – traťová lokomotiva skříňového provedení čísla: první číslo – celkový počet dvojkolí druhé číslo – počet hnacích dvojkolí třetí číslo – výkon ve stovkách koní U třetího čísla panuje nejednotnost, někdy je zde uváděn přímo výkon v koních, někdy je navíc u dvouagregátových lokomotiv uváděn výkon jednoho motoru a za lomítkem je pak dvojka jako počet agregátů. Například lokomotiva DR-12-8-30 bývá uváděna i jako DR-12-8-1500/2. (Tato lokomotiva má 12 náprav, z toho 8 hnacích a dva agregáty, každý s výkonem 1500 koní.) Já zde používám důsledně tvar s třetím číslem vyjadřujícím stovky koní. Další matoucí skutečností je, že lokomotivy Baldwin jsou často uváděny pod svým řadovým označením (například DR-6-4-20 měla u dráhy Pennsylvania řadu BP-20) a toto řadové označení je někdy chybně vydáváno za označení typové. Informace o aktuální nabídce modelů lokomotiv a o jejich cenách naleznete v ceníku amerických modelů velikosti N. |
|
|