Motorové lokomotivy EMD SD50 a SD50F

Lokomotivy SD40-2 patří k nejúspěšnějším konstrukcím v celé historii severoamerických železnic. Oproti tomu typ SD50, který je ve výrobě téže lokomotivky nahradil, patří k těm s horší pověstí.

Na konci roku 1979 byly vyrobeny 4 prototypy, které převzala dráhy Kansas City Southern (KCS). Ani ne za rok následovala ověřovací série dalších sedmi pro Norfolk & Western. Všech těchto 11 lokomotiv bylo postaveno na kratším rámu (20980 mm), převzatém od typu SD40-2 a později byly někdy označovány též jako SD50S (S jako short).

Sériová výroba se rozeběhla až po dalších 18 měsících. Pauza byla způsobena jednak celkově nižší poptávkou po lokomotivách v té době, jednak tím, že dráhy stále dávaly přednost oblíbenému staršímu typu SD40-2. První sériové lokomotivy převzala opět KCS, postupně bylo, včetně prototypů, vyrobeno celkem 431 lokomotiv.

Kromě toho bylo v letech 1985-1987 ještě vyrobeno 60 lokomotiv ve skříňovém provedení a s komfortní kabinou pro Kanadu. Tyto stroje určené dráze CN nesou typové označení SD50F. Dále existuje ještě exportní varianta SDL50.

Lokomotivy SD50 (a také GP50) poháněl šestnáctiválcový motor řady 645 s otáčkami zvýšenými na 950 ot./min (u lokomotiv SD/GP 40 to bylo 900 ot./min), s přepracovanou klikovou skříní a s výkonem 2610 kW (3500 koní), označený 645F3. Od konce roku 1984 pak lokomotivy dostávaly jeho upravenou verzi 645F3B s výkonem ještě dále zvýšeným na 2685 kW (3600 koní). Tím bylo dosažena hranice možností tohoto motoru a pro další, výkonnější lokomotivní typy již musel být vyvinut nový motor řady 710 (poprvé použitý u typu SD60 v roce 1984). Trakční alternátor byl typu AR16 (po zvýšení výkonu AR11), trakční motory D87A (po zvýšení výkonu D87Y).

Lokomotivy nebyly zpočátku v provozu příliš oblíbené. Jejich nasazení provázely neustálé poruchy. Zvýšené otáčky motoru vyvolávaly nepředvídané vibrace celé lokomotivní skříně a ty pak vedly k poruchám nejrůznějších zařízení. A tak kdykoliv dočasně poklesla potřeba provozních lokomotiv, byly SD50 prvními adeptkami pro odstavení do kopřiv. Potíže byly také se silovými kabely trakčních motorů, zvláště u lokomotiv provozovaných na tratích s dlouhými tunely. Řešení, které lokomotivy dědily již od typu F3, při vysokém výkonu SD50 nevyhovovalo, a často docházelo k poruchám izolačního stavu. Všechny starší SD50 musely být překabelovány po necelých 5 letech provozu.

Stejně jako se podařilo překonstruovat kabeláž, podařilo se během let vyřešit i další problémy a nakonec lokomotivám SD50 zůstalo jen to dobré - pověst výborných tahounů. Proto i dnes (2005) jich mnoho jezdí v parku železničních společností KCS, NS, CSX, CN, lokomotivních půjčoven a dalších drah.

Přehled vyrobených lokomotiv:

Uvedeny jsou všechny vyrobené lokomotivy SD50F, u typu SD50 asi 19 lokomotiv chybí). Existující dráhy jsou psány modře, dráhy zaniklé (pohlcené nebo sloučené) černě.

Model lokomotivy SD50 ve velikosti N vyrábí Atlas a Con-Cor.

[ Home ] [ F59PHI ] [ SD50 a SD50F ] [ SD70 a SD75 ] [ SD70MAC ] [ SD70ACe ] [ export ]

 
Send mail with questions, orders or comments to our address - Komentáře, objednávky, otázky a jiné zprávy posílejte na některou z našich adres.