 |
|
|||||||||
|
||||||||||
 |
|
|
|
Motorové lokomotivy EMD SD70 a SD75Lokomotivy typu SD70, včetně typu SD75 se zvýšeným výkonem a jejich variant (SD70I, SD70M, SD75I a SD75M) tvoří dnes (2004) jednu z nejpočetnějších skupin moderních traťových lokomotiv v Severní Americe. Vyráběly se od roku 1992, vývojově navázaly na typ EMD SD60. Byly od nich odvozeny také lokomotivy SD70MAC se střídavým přenosem výkonu, vyráběné od roku 1993. Na konci roku 2004 výrobu ukončily nové emisní limity EPA. Dohromady bylo vyrobeno více než 1900 lokomotiv se smíšeným přenosem výkonu.
SD70 Mohutná šestinápravová motorová lokomotiva měří 22050 mm přes spřáhla a váží 180.75 t. Nejvyšší bod ventilátoru leží 4788 mm nad TK. EMD tyto lokomotivy vybavila novým třínápravovým podvozkem HTCR s radiálně stavěnými dvojkolími. Díky tomu se podařilo snížit míru opotřebení kol a kolejnic na hodnoty blízké hodnotám dosahovaným čtyřnápravovými lokomotivami a současně dosáhnout lepší adheze oproti starším šestinápravovým lokomotivám. Tažná síla při rozjezdu činí 707.5 kN, trvalá tažná síla 485 kN. Lokomotivy SD70 pohání dvoudobý vznětový motor 16-710G3C-T1 o výkonu 2980 kW (4000 k). V označení motoru jsou obsaženy tyto údaje: je to motor šestnáctiválcový, se zdvihovým objemem 11.6 litru (710 krychlových palců) na jeden válec (vrtání 230 mm, zdvih 280 mm), s klikovou skříní typu G, číslice 3 označuje výkonný turbokompresor, písmeno C zlepšené hospodaření s palivem a T1 oznamuje, že motor splňuje 1. stupeň emisních limitů EPA (mj. díky elektronickému vstřikování paliva - u lokomotiv vyrobených od roku 2000). Naftový motor pohání hlavní střídavý generátor AR20 a generátor pomocných pohonů CA7 (rovněž střídavý). Stejnosměrné trakční motory jsou typu D90TR, lokomotiva má výkonnou elektrodynamickou brzdu. Plně vyzbrojená si s sebou veze 18.5 kubíku nafty (15100 kg) v palivové nádrži, 1650 l zásob oleje a 1045 l upravené vody v chladícím okruhu. Lokomotivy se vyrábějí v několika mírně odlišných provedeních. Vzhledově nejvíce nápadné je použití různých provedení kabiny strojvedoucího a předního představku. Lokomotivy se vyrábějí buď se standardní kabinou, nebo s moderní kabinou a širokým předním představkem (provedení M), nebo s hlukově izolovanou kabinou uloženou na silentblocích (provedení I). (Provedení M a I jsou vzhledově podobná.) V průběhu výroby (prosinec 2001) došlo také ke změně tvaru chladícího bloku motoru (je umístěn nahoře na konci dlouhého představku). Původní provedení mělo svislé žaluzie, v rovině s bočnicemi představku, nové provedení se směrem nahoru mírně rozšiřuje a žaluzie jsou tedy šikmo. Trochu to vypadá, jako by lokomotivám EMD začínala růst křídla podobná, jaká mají lokomotivy konkurenčního GE (ostatně následující typ SD80MAC to potvrzuje). SD75 Lokomotivy typu SD75 mají motor s výkonem zvýšeným na 3206 kW (4300 k) nebo 3356 kW (4500 k). výroba První tři prototypy byly vyrobeny v roce 1992 v provedení SD70M, o rok později je následovala ověřovací série sedmi lokomotiv SD70MAC se střídavým přenosem výkonu. V témže roce byla vyrobena i první série lokomotiv SD70 se standardní kabinou (přestože se toto řešení zdálo být překonaným, někteří odběratelé je vyžadovali). V roce 1994 byly vyrobeny první lokomotivy s izolovanou kabinou SD70I a také první série lokomotiv SD75 se zvýšeným výkonem. Již zavedené varianty pokračovaly dalšími sériemi. Zpočátku se zdálo, že se budou více prodávat lokomotivy SD70MAC s modernějším, střídavým přenosem výkonu. Snad to bylo přechodné opojení z nové techniky, anebo to zavinila dráha Union Pacific se svojí veleobjednávkou, zkrátka po několika letech se změnil poměr vyrobených lokomotiv ve prospěch lokomotiv se smíšeným přenosem výkonu (je to všeobecný jev, v menší míře platí i pro výrobky konkurenční GE). Lokomotivy se střídavým přenosem výkonu jsou sice v lecčem lepší, ale jsou také dražší a železničním společnostem se je pro běžné výkony nevyplatí nakupovat. Motor 16-710G3C-T1 vyrábí závod EMD v La Grange, podvozky, hlavní rám, skříň a kabiny se vyrábějí v lokomotivce EMD v kanadském Londýně (Ontario). Tamtéž se provádí i konečná montáž většiny lokomotiv. Ostatní lokomotivy jsou dodávány jako stavebnice a montují se v dílnách železnic, které je kupují, nebo v jiných podnicích. Například montáž SD70 pro Conrail se prováděla v jeho dílnách Altoona, SD70M pro Norfolk Southern montovaly dílny NS Juniata. Některé další SD70 a SD70M kompletovala Super Steel Schenectady, lokomotivy SD75I pro CN a Ontario Northland montoval Alstom Montreal, část lokomotiv UP se montovala v Mexiku, v továrně Bombardier Concarril. Výrobu typu SD70 ukončily na konci roku 2004 nové emisní limity EPA, platné pro lokomotivy nově vyrobené od 1.1.2005. Po tomto datu by již mohly být vyrobeny pouze lokomotivy na vývoz. Přímým následníkem typu SD70M (tj. lokomotivou se smíšeným přenosem výkonu) má být nová lokomotiva SD70M-2. EMD ale doufá, že dojde ke zvýšení zájmu o lokomotivy se střídavým přenosem výkonu a faktickým následníkem tedy bude typ SD70ACe. provoz Lokomotivy jsou nasazovány přednostně na vlaky kombinované dopravy a rychlé nákladní vlaky, ale objevují se i na všech ostatních druzích nákladních vlaků, které vyžadují vysoký výkon. V provozu nahrazují starší typy lokomotiv na principu 2 za 3 (dvě nové lokomotivy místo tří starších). UP tak mohla vyřadit na 1500 lokomotiv typů EMD SD40-2, SD60 a GE C40-8. Provozovatelé si zvláště cení vysoké spolehlivosti lokomotiv, která je jednoznačně vyšší, než u jiných strojů. Přehled vyrobených lokomotiv:Uvedeny by měly být všechny vyrobené lokomotivy. Existující dráhy jsou psány modře, dráhy zaniklé (pohlcené nebo sloučené) černě, GM je vlastní registrační značka výrobce.
*) pozn.: Lokomotivy UP (včetně převzatých) vyplňují interval 3779-5231 spojitě, vyjma čísla 3985, které nese historická lokomotiva UP (Challenger). lokomotivy dodané mimo severoamerickou železniční síť:
Model lokomotivy SD70M ve velikosti N připravuje do výroby Athearn a Kato. |
|
|
|
