 |
|
|||||||||
|
||||||||||
 |
|
|
|
Základní přístupy ke stavbě modelového kolejištěKdyž si někdo chce postavit kolejiště, má v zásadě tři možnosti: 1. Klasické obdélníkové kolejištěTuto volbu vybírá většina našich modelářů. Pokud mají k dispozici jen plochu odpovídající posteli pro jednoho člověka (cca 180 x 80 cm), nelze se ani divit, v tomto případě je to asi nejlepší řešení. Na takové kolejiště se vejde ovál kolejí, vpředu s nádražím, vzadu s tunelem. Z nádraží je vytaženo pár kusých kolejí do rohů desky a dovnitř oválu, v lepším případě se jedna z nich vine krajinou a stoupá, aby někde vzadu nad tunelem končila v malém koncovém nádraží. Kdo má desku o kousek větší, nebo menší měřítko, může si dovolit hlavní trať dvoukolejnou, ale to je asi tak vše. Příklad malého kolejiště ve velikost Z je i na našich stránkách. Vyskytují se však u nás i větší obdélníková kolejiště, s formátem 200 x 300 cm i větším, kolejiště která mají vyčleněnu zvláštní místnost pro trvalé umístění. Takové kolejiště má však i některé nevýhody. Je-li menší rozměr desky 150 cm a více, začíná být obtížné dosáhnout doprostřed. Umístíme-li na obdélníkové kolejiště nějaký dominantní objekt (hrad, silo, továrnu, velké depo s točnou) je tento objekt patrný při pohledu na kolejiště z kterékoliv strany a neumožňuje tedy pohrát si s nějakým jiným krajinným motivem. Tento objekt je navíc nutně obkroužen tratí, která se musí vrátit podél protějšího okraje desky zpět. Pro tyto případy, kdy kolejiště může být trvale umístěno v místnosti a k dispozici je větší plocha je vždy vhodnější: 2. Členité kolejiště ("kolejiště amerického typu")To je kolejiště trvale umístěné podél stěn místnosti. Může mít tvar L, je-li k dispozici celý obvod místnosti, pak tvar U, případně může být uzavřeno dokola sklápěcím dílem u dveří. Kolejiště je poměrně úzké (do 60 cm), pouze na koncích se rozšiřuje, aby bylo dost místa na oblouk pro vracení vlaků. Je to vlastně jedno dlouhé dioráma - v popředí trať se stanicemi, odbočky na vlečky, budovy a průmyslové objekty, v pozadí se vrací trať zpět, často skryta v tunelu. Pohled na trať uzavírá stěna, na níž je nalepeno pozadí buď malované, nebo zhotovené z fotografie. Je-li místo ještě uprostřed místnosti, mohou do tohoto prostoru vybíhat "laloky", které ještě prodlouží délku tratě. Kolejiště může být dokonce částečně nebo zcela patrové. Tato koncepce má ohromné možnosti, ale jen pro ty, kdo mají pro tento účel zvláštní místnost. I tak je využívána myslím méně než jak by bylo možné. Znám vlastně jen dvě kolejiště stavěná u nás tímto stylem - jedním je kolejiště pana Kamiše s americkými motivy ve velikosti N a druhým je kolejiště na motivy Posázavského pacifiku umístěné ve stanici mladých techniků pod Juliskou ve velikosti H0. Ze zahraničních kolejišť se můžete podívat na kolejiště Ivana Staši nebo na kolejiště Jana Trčky, oba pánové žijí sice v Americe, ale na jejich kolejištích jsou české motivy zastoupeny značnou měrou. Pro ty, kterým se nelíbí ovál, nemají zvláštní místnost a nemusí jezdit každý týden je tady: 3. Modulové kolejištěModulové kolejiště má různé výhody. Podobně jako kolejiště amerického typu umožňuje pojmout trať jako dioráma a dokonce v tomto případě odpadá i "zpětná trať" v pozadí (ta nemusí být ani u amerického kolejiště, je-li uzavřeného tvaru). Kolejiště nevyžaduje velkou místnost pro trvalé umístění, jen kumbál, kde se moduly stohují. Je-li modulů hodně, může se stavitel zcela oprostit od oblouků malých poloměrů, krátkých mezistaničních úseků, zkrácených a směrově deformovaných stanic. Výhoda je i při stavbě. Zatímco hotové moduly mohou být provozovány či uloženy v "čisté" místnosti, rozpracované moduly mohou být v dílně nebo dokonce na nich může pracovat více lidí na různých místech. Pokud je tvar modulů normalizovaný, mohou se jejich majitelé čas od času sejít a uspořádat akci, při níž vlaky jezdí po tratích nevídaných délek. Taková akce samozřejmě vyžaduje vyšší koordinaci, je třeba sjednotit i napájení, vzhled trávy a další věci. Není to ale nic neřešitelného. Tvůrců modulů je u nás více. Sám jsem nějaké jednodušší moduly vyrobil, některé z nich se dokonce zúčastnily modelářské výstavy pořádané kdysi v Navrátilově ulici v Praze. V současné době asi největší práci při prosazování modulů odvádějí modeláři pracující při ZŠ Chmelnice v Praze 3 (velikosti TT) a klub Zababov (více měřítek).
Různé přístupy ke stavbě modulůProvedení modulů se může velmi významně lišit podle přístupu autora. Moduly mohou být orientovány spíše na provoz, nebo spíše jako diorámata, kde trať je sice hlavním motivem, ale zdaleka ne prvkem přebíjejícím vše ostatní. Provozně orientované moduly jsem stavěl například já. Byla na nich umístěna dvoukolejná trať a minimální pás krajiny podél ní. Moduly stavěné ve velikosti TT měly šířku jen cca 130 mm. Moduly měly různý tvar, délka koleje byla v rozmezí 1200 - 1300 mm, minimální poloměr oblouku byl 556 mm. Cílem bylo získat stavebnici, která zabere minimum skladovacího prostoru a přitom umožní provoz dlouhých vlaků na slušně dlouhé trati. Kvůli skladování a manipulaci byly tyto moduly zbaveny všeho, co by se mohlo snadno poškodit. Úzký pruh krajiny byl beze stromů a sloupů, trať byla sice vybavena autoblokem, ale bez návěstidel. Přestože inspirací byla trať 011, chyběla elektrizace, aniž bych to považoval za překážku v provozování elektrických lokomotiv. Snad by bylo zajímavé do budoucna zveřejnit pár informací o tomto projektu. Vzhledově atraktivnější a z modelářského hlediska hodnotnější jsou samozřejmě moduly širší, s propracovanou krajinou. Takové moduly staví například KŽM Praha 3. Jejich moduly mají jednotnou šířku 400 mm a vede po nich jednokolejná trať ("brněnský profil"). Na krajinu tak zbývá daleko více prostoru. Oba přístupy se nemusí nutně vylučovat. I stavitelé dokonalých krajinných modulů mohou najednou na výstavě potřebovat "vracet vlaky zpátky" nebo překlenout nějakou mezeru, na kterou se krásných modulů nedostalo.
Styčný profilStyčný profil tvoří čelní stěny modulu - zde se moduly spojují navzájem. Na přesnosti jeho provedení závisí nejen výsledný vzhled - tj. jestli spára mezi navazujícími moduly nebude příliš nápadná - ale především spolehlivost provozu. Styčný profil nedefinuje jen reliéf krajiny, ale především polohu koleje a polohu upevňovacích prvků pro spojení modulů. Právě na přesném dodržení vzájemné polohy koleje a upevňovacích prvků záleží nejvíce. Definice styčného profilu je základem každé normy na modulové kolejiště. Pro každou modelovou velikost existuje více modulových norem. Některé jsou rozšířeny mezinárodně (například Ntrak pro velikost N), jiné jsou záležitostí jediného klubu, či jen několika lidí. Mohlo by se zdát, že je to zbytečné, a že by bylo výhodnější, aby se všichni shodli na jednotném provedení. Obvykle je ale potřeba mít přinejmenším dva profily - jednokolejný a dvoukolejný. Kromě toho je třeba přihlédnout i k charakteru krajiny v té které zemi a tak celkem logicky budou mít jinou představu o tvaru profilu modeláři z širých rovin, jinou lidé ze zvlněných Čech a ještě jinou příznivci železnic z alpských strání. Norma na moduly obvykle obsahuje i doporučení ohledně půdorysu modulů - zde je ale obvykle možné vybrat z různých variant. Norma může připouštět i určité varianty styčného profilu. Obecně platí - čím je norma přísnější, tím je modelář sice více svázán v rozletu, ale na druhé straně je výsledkem vyšší zaměnitelnost modulů při sestavování kolejiště. Univerzální moduly s důsledně uplatněným jednotným profilem mohou bohužel vést k určité fádnosti krajiny a tak asi nakonec vždy vznikne nějaký modul, který z této zásady vybočí. Navíc při ztvárňování složitějších motivů ani není možné vystačit s jediným univerzálním profilem. Například rozsáhlejší nádraží může být nutné rozdělit na více modulů, ty jsou pak spojeny unikátním profilem (často vzniká potřeba vícekolejných spojení). Takové moduly pak mohou být použity vždy jen společně nebo je jejich zaměnitelnost omezená. Zdá se, že ve velikosti TT je u nás nejrozšířenější jednokolejný styčný profil šířky 400 mm známý též jako "brněnský". Jeho tvar navrhli někdy kolem roku 1994 brněnští modeláři a domnívám se, že velmi dobře vystihuje charakter české krajiny. V současnosti jej asi nejvíce propagují modeláři z KŽM Praha 3. Jiné styčné profily, které by byly používány větším počtem českých modelářů pracujících ve velikosti TT mi nejsou známy. Jednoznačně bude žádoucí zavést ještě alespoň dvoukolejný profil. Časem bych zde snad mohl zveřejnit podobu styčného profilu, který jsem používal na své provozně orientované dvoukolejce.
Kdy nastal čas postavit si vlastní modul?Uvažujete, že byste si postavili aspoň jeden modul? Následující odstavce vám pomohou rozhodnout se. Pokud pro svou železnici nemáte k dispozici alespoň plochu 80 x 180 cm, vůbec kolejiště nestavte, nemá to smysl (snad jedině ve velikostech N a Z). Postavte si raději jeden modul s nádražím a druhý s kusem trati a ve dny sváteční si je spojte dvěma oblouky kolejí do oválu. Provozně budete mít totéž (a více) jako kdybyste plochu na malé kolejiště měli a navíc můžete svoji dráhu dále rozšiřovat. Také to můžete odnést do klubu a zajezdit si s podobnými lidmi. Nebo jste vláčky natolik postiženi, že musíte mít možnost zajezdit si každodenně, ale máte prostor jen na malé kolejiště a to vaši rozmáchlou duši toužící po dokonalých diorámatech neuspokojí? Pak si postavte malé kolejiště, které vám umožní kdykoliv si zajezdit, někde z nádraží vytáhněte odbočnou kolej na kraj desky, ten upravte podle normy pro styčný modul a pak si stavte moduly, pěkně jeden za druhým. Každý den můžete po kolejišti jezdit dokola a když to na vás přijde, rozmístíte moduly po celém bytě a vlaky mohou vyrazit do světa. Jednou z výhod modulů je právě to, že je můžete napojovat i na stabilní kolejiště koncipovaná podle odstavců 1 a 2 této stránky a mají tak dvojí využití. Doma, kde jich máte omezený počet mohou sloužit jako součást stabilního kolejiště. Na klubové výstavě v kombinaci s moduly ostatních modelářů pak vytvoří celek v domácích podmínkách nedosažitelný.
Jak začít s modulyNejlépe bude, když se nyní přesunete na další stránku, kde je více informací o již několikrát zmíněných modulech Kroužku železničních modelářů v Praze 3, na stránce odkazů najdete i jeden vedoucí na klub Zababov. Inspiraci vám mohou poskytnout i obrázky z různých kolejišť publikované na našich stránkách (jsou mezi nimi i obrázky z kolejišť modulových) - vyberte si na stránce s přehledem kolejišť.
|
|
|
|
