| g |
|
|||||||||
|
||||||||||
 |
|
|
|
Zkušenosti s drátkem Pro-Rail (Memory Wire)napsal Jan Toufar podle pokusů prováděných společně s bratrem Jiřím, redakčně upraveno. Udělali jsme několik „laboratorních“ pokusů s drátkem s cílem ujasnit si trochu více jeho vlastnosti, abychom při aplikaci věděli lépe, co s ním. Měřilo se s drátkem o aktivní délce 80 mm, bez bužírky. Na drátku bylo zavěšeno závaží, odečítal se jeho pohyb. První sada měření, zátěž 100 g (tj. síla cca 1 N), mění se proud:
Čas při chladnutí drátku byl zřetelně krátký a neměřil se. Je vidět, že při 170 mA ještě proces kontrakce nebyl dokončen (asi se nacházíme uvnitř sestupné části charakteristiky, mezi body As a Af, viz níže). Při proudech 190 mA a vyšších už je dosaženo saturace kontrakce, zvyšování proudu „nepomůže“ dalšímu smrštění (bod Af a vpravo od něj). Vyšším proudům však odpovídá vyšší ustálená teplota, takže v procesu ohřívání vyšším příkonem se teploty saturace kontrakce (bodu Af) dosáhne dříve. Protože čas např. 8 s není pro většinu modelářských aplikací přehnaně rychlý, je nastavení vyššího proudu vhodné. Nejenže je pohyb rychlejší, ale přebytek příkonu (čili přesah teploty nad bod Af) činí konstrukci zřetelně odolnější proti závanům vzduchu. Při 190 mA byla odolnost dosti chabá. Zvýšení odolnosti proti závanům vzduchu by jistě šlo udělat zakrytováním celé konstrukce, např. papírovou krabičkou. Pozn.: Zkušenost se zakrytováním bužírkou je zatím spíše
negativní, zdá se, že je nutno část příkonu věnovat ohřívání těla
bužírky (což má za následek delší čas procesu) i na zvětšení teplosměnné
plochy bužírkou (v ustáleném stavu). Na druhou stranu zvýšený odvod tepla
snižuje teplotu samotného drátku, takže je možno (nutno) použít větší
proud. Čili při výše uvedených 190 mA se s bužírkou saturace
kontrakce ještě nedosahuje. Postupně jsme zvyšovali proud a ještě poslední
krok, zvýšení na 250 mA, přinesl další zkrácení drátku. Výše už jsme
se jednak neodvážili, jednak jsme to při aplikaci u výhybky již nepotřebovali. Druhá sada měření, proud 217 mA, mění se hmotnost zátěže (pro pořádek je uvedena i odpovídající tíha v newtonech):
Lze se domnívat, že při 200 g drátek již trochu „nestíhá“. Paradoxně při pouhých 20 g je kontrakce stejně malá, zato při zátěžích „mezi“ je větší. Lze se domnívat, že schopnosti drátku po ochlazení se zase natáhnout (která u modifikace „one-way“ vůbec není) je zdrávo pomoci přiměřenou(!) silou vratné pružiny, kterou obvykle poháněné zařízení stejně potřebuje. Tuto domněnku jsme si ověřili zatím na jednom případě, kdy větším napružením pružiny u výhybky jsme docílili většího zdvihu. (Pozn.: Pružina dodávaná v sadě č.kat. MW TK se prodlužuje zhruba o 7.5 mm na 100 g). Díky laskavosti některých kolegů jsme měřili síly, které je potřeba pro přestavení pružných jazyků u výhybek TT. U originální Tilligovy výhybky EW2, u které v klidu spočívají jazyky ve střední poloze, bylo potřeba pro spolehlivé přestavení závaží kolem 40 g. U výhybky EW1 ze stavebnice, kde byly původní otočné jazyky nahrazeny pružnými zbroušenými z prutu, bylo potřeba opět kolem 40 g v případě, že jazyky byly v klidu ve střední poloze. V jiném případě byly jazyky napruženy tak, že v klidu spočívaly bezpečně v jedné krajní (základní) poloze. Spolehlivé přestavení do druhé polohy pak vyžadovalo zátěž 80 g. Na základě uvedených výsledků lze učinit závěr, že použití drátku i na pružné jazyky je možné. Obrázek je převzatý z http://users.skynet.be/pro-rail/_private/fam/ukcafam4.htm.
|
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
