| g |
|
|||||||||
|
||||||||||
 |
|
|
|
Motorové vozy Budd RDC-1 až RDC-4
předloha Společnost Budd představila první ze svých motorových vozů se skříní z nerezové oceli v září 1949 jako ekonomicky úsporný prostředek pro zajištění osobní dopravy na méně zatížených tratích. Sériové dodávky začaly již v dubnu 1950, první vozy RDC obdržela dráha New York Central. Motorové vozy se vyráběly ve čtyřech provedeních, které se lišily velikostí oddílů určených pro cestující a zavazadla, případně poštu. Základní rozměry skříně byly stejné (až na kratší vůz RDC-4), ale kromě uspořádání interiéru se lišilo i členění bočnic (různé počty a velikost oken a dveří).
Pohon zajišťovala dvojice motorů General Motors. Každý motor o výkonu 205 kW (275 koní) poháněl prostřednictvím měniče Allison jedno z vnitřních dvojkolí. Provedení vozu se v průběhu výroby trochu měnilo, do roku 1962 bylo vyrobeno celkem 398 vozů RDC. Kromě toho bylo vyrobeno 30 přípojných vozů označených typem RDC-9 (pro dráhu Boston & Maine) a šest řídících vozů (pro New Haven). Vozy této konstrukce se rozšířily i mimo severoamerický kontinent, u nás je nejznámější provoz skoro stejných motorových vozů na širokém rozchodu portugalských drah CP. model Kato v měřítku 1 : 160
Firma Kato vyrobila v roce 2002 naráz hned všechny čtyři varianty motorového vozu RDC. Rozměry modelů velmi dobře odpovídají předloze. Modely Kato ovšem dobře odpovídají pouze motorovým vozům vyrobeným do roku 1956, protože skutečné vozy RDC se v průběhu výroby trochu měnily. Po zakoupení modelu je na něj nutné doplnit některé detaily, které jsou přiloženy v pytlíčku. Jedná se o houkačky, kruhové kryty střešních ventilačních otvorů a u vozů RDC-3 a RDC-4 také háky na poštovní pytle. Před dolepením detailů je vhodné je natřít stříbrnou barvou odpovídající barvě skříně. Snad nejpovedenější věcí u tohoto modelu je průhled oddílem pro cestující, který je zajištěn v celé délce vozu. Celý pohon modelu se podařilo umístit pod úroveň dolní hrany oken a tak bylo možné interiér vybavit alespoň horními částmi sedaček. Pohon zajišťuje pětipólový motor, na rozdíl od skutečného vozu jsou u modelu poháněna všechna dvojkolí. Motor není opatřen setrvačníky, což je daň za perfektní interiér. Rychlost vozu při plném nominálním napětí je, jako tradičně u modelů Kato, převysoká, při nižších rychlostech je vůz tichý a má klidný chod. Kola jsou černěná. Model má čelní a koncová světla, která se přepínají podle směru jízdy a je možné jej vybavit samostatně dodávaným vnitřním osvětlením. Vůz má přípravu pro vložení digitálního dekodéru.
Vůz je opatřen modelovými spřáhly Kato, kompatibilními se spřáhly Magne-Matic firmy Micro-Trains (spřáhla nejsou z výroby osazena rozpojovacími trny, ty jsou přiloženy v pytlíčku). Pro provoz na kolejištích s malými poloměry oblouků (250 mm a méně) je spřáhla možné vyměnit za provedení s delším dříkem (ta jsou rovněž přiložena). Spřáhla jsou umístěna níže, než je předepsáno, ale v tomto případě by to nemělo vadit, protože tyto motorové vozy jezdily buď samotné, nebo spojené s dalšími vozy RDC (připojování nákladních vozů firma Budd nedoporučovala). Spřáhla je také možné snadno zaměnit za některá ze sortimentu Micro-Trains (asi MTL 2004 nebo delší MTL 2001). Kato nabízelo od počátku výroby vozy RDC v barvách 11 drah a v prototypovém nátěru Budd. Modely jsou většinou prodávány v sadách po dvou vozech (reklama lstivě říká něco v tom smyslu, jako že za cenu jednoho dostanete dva). Vozy v sadě mají nátěr stejné dráhy, ale naštěstí se většinou jedná o různé varianty RDC (například sada Santa Fe, která je zde zachycena na fotografiích obsahuje vozy RDC-1 a RDC-2). Motorový vůz získal 3. místo v anketě Model roku 2001.
Podrobnější hodnocení modelu (z něhož jsem zde trochu čerpal) přinesl časopis Model Railroader v květnu 2002.
Informace o aktuální nabídce lokomotiv a o jejich cenách naleznete v ceníku amerických modelů velikosti N. |
|
|
|
