Parní lokomotiva řady AC-12 Southern Pacific - Cab Forward

4275 Southern Pacific v provedení firmy Intermountain (obrázek si můžete zvětšit).

modelování AC-12 ve velikosti N

O skutečných lokomotivách AC-12 a o tom, proč jezdily boudou napřed, jsem už cosi sepsal v souvislosti s modelem ve velikosti Z. Úvod této stránky tedy věnuji historii modelování slavné lokomotivy ve velikosti N.

V sedmdesátých a osmdesátých letech vznikla ve spolupráci firem Con-Cor a Rivarossi řada modelů slavných velkých severoamerických parních lokomotiv s členěným pojezdem. Došlo na trojici nejslavnějších - Big Boy, Challenger a Y6b N&W. Pokud přijmeme zjednodušené tvrzení, že AC-12 SP je v této skupině čtvrtá nejslavnější, pak je lokomotivou, na kterou se tehdy u Rivarossiho akorát nedostalo. Ve velikosti H0 totiž její model vyroben byl. Dlouhá léta pak pro velikost N lokomotiva zůstala stranou zájmu velkých výrobců a vznikly jen dva malosériové (převážně mosazné) modely. Oba prodával v USA jejich dovozce, firma Key Imports, ale jejich původ a provedení byly různé. Jako první se objevil v roce 1984 povedený a dodnes žádaný model japonské firmy Nakamura. V následujících letech (od roku 1986) ho pak vystřídala řada modelů různých provedení Cab Forwardů, vyrobených v Koreji firmou Samhongsa. Jako první se prodávala řada AC-4 SP, model zde popisované lokomotivy AC-12 přišel do prodeje poprvé v roce 1990. Modely Samhongsa nedošly až takového uznání, jednak kvůli problematickým jízdním vlastnostem, ale také kvůli nepřesnostem, kdy si firma patrně zjednodušila výrobu zanedbáním některých rozdílů mezi osmi následujícími řadami AC, které ve velikosti N postupně vyrobila.

Na první tovární model AC-12 bylo potřeba ještě řadu let počkat a nakonec s ním přišla ambiciózní a rychle rostoucí firma Intermountain. Model (který se pro Intermountain vyrábí v Číně) byl nejprve ohlášen na konec roku 2008, ale nakonec nestihl ani Vánoce 2009 a začal se prodávat až v roce 2010.

Odkaz na přehled modelů severoamerických parních lokomotiv.

V první sérii nechal Intermountain vyrobit modely AC-12 se čtyřmi různými čísly (také tento obrázek si můžete zvětšit).

model Intermountain v měřítku 1 : 160

Pro Intermountain je AC-12 SP prvním modelem parní lokomotivy ve velikosti N. Zvolit si do začátku takto složitou lokomotivu lze jistě hodnotit jako odvážný čin, na druhou stranu Intermountain má s výrobou detailních modelů zkušenosti a co do pohonu se parní lokomotivy s členěným pojezdem dnes většinou řeší stejným způsobem jako lokomotivy motorové, podvozkové (jedinou větší složitostí "navíc" je pak pohybující se tyčoví rozvodu). Kromě toho si Intermountain AC-12 předem nacvičil ve velikosti H0, takže se všeobecně očekával úspěch. Nebudu vás napínat až do konce příspěvku a již předem prozradím, že úspěch se opravdu dostavil a model je hodnocen skvěle - a to jak po stránce modelové, tak i provozní.

Lokomotivu pohání pětipólový motor s kroucenou kotvou, který je na obou koncích opatřen setrvačníky. Oba hnací pojezdy jsou otočné (na rozdíl od skutečné lokomotivy, kde je pojezd pod topeništěm pevný) a v každém z nich je převody poháněno jedno dvojkolí, ostatní dvojkolí jsou poháněna spojnicemi. Až na mosazné šneky jsou převody plastové. Na předním pojezdu (počítáno zepředu, od budky, tj. vůči válcům opačně než u normálně stavěné lokomotivy) je hnací první spřažené dvojkolí, které je současně opatřeno bandážemi. Na zadním pojezdu je hnací druhé spřažené dvojkolí, ale bandáže jsou tu (poněkud nešťastně) na prvním spřaženém dvojkolí.

Odběr proudu zajišťuje šest z osmi spřažených dvojkolí oboustranně (zbývající dvě mají bandáže pro zvýšení adheze) a dále oba podvozky v tendru (každý jen jeden pól). Lokomotiva je připravena pro digitální ovládání, 8 pólový konektor najdeme v tendru. Zájemci o doplnění zvuku najdou v podlaze tendru připravený otvor pro reproduktor. Oba konce lokomotivy mají osvětlení LED diodami, reflektor na tendru se zapíná jen při jízdě tendrem vpřed. Lokomotiva má klidný chod a krásně tiše jede v celém rozsahu napájecího napětí. Při nízkém napětí můžeme vychutnat tento impozantní stroj při pomaloučké jízdě, při plném napětí se lokomotiva nedává do zběsilého pádění, ale drží se přijatelně modelových hodnot rychlosti.

(jakž takž)

. Dále provádějí ako hlavní složitostí navíc jsou

lokomotivy je firma zkušená u nedělají drobné detaily naVzhledem k proslulosti skutečných lokomotiv F7 patří tento typ i v modelu k nejčastěji ztvárňovaným. F7 firmy Lone Star byla dokonce vůbec první severoamerickou lokomotivou ve velikosti N. Před příchodem modelu Intermountain (asi v roce 2004) tu bylo již nejméně pět pokusů o tovární model tohoto stroje a mohlo by se zdát, že snad ani nemá cenu pouštět se do toho pošesté.

Firma Intermountain, jakožto průkopník leptaných dílů, průhledných lávek a žaluzií, ale přece jen ukázala, že tato lokomotiva může vypadat jinak, lépe a výrazně věrohodněji, než předchozí pokusy. Může za to jediný, ovšem vzhledově dosti výrazný díl - žaluzie v horní části bočnice. Ta je totiž až neuvěřitelně jemně vyleptána z plechu. Je docela dobře průhledná, ale i když skrz ni můžeme pozorovat hrubý náznak interiéru strojovny, na výsledný dojem má vliv spíše žaluzie sama, nežli to, co je pod ní. Je to zkrátka úplně jiný pohled, než když se díváte na zvrásněný plast stříknutý stříbřenkou (jak bylo až dosud zvykem ztvárňovat tento detail i u lepších modelů).

Modely dílů A a B prodává výrobce jednotlivě (obvykle čtyři různá čísla od každého nátěru), takže si můžete nakombinovat sestavu dle vlastního přání (v naší standardní nabídce jsou lokomotivy většinou spárovány A + B, ale na přání je možné objednat je jinak).

Oba díly A i B mají poháněna všechna dvojkolí. Jízdní vlastnosti jsou obstojné, rychlost je modelová a při stejném napětí u jednotlivých lokomotiv poměrně stejná, dobrá je také tažná síla. Nedostatkem je (opět) uchycení skříně ke spodku. Skříň je tam prakticky jen položena, navíc občas v různé výšce. Lokomotivy je tedy lépe brát do ruky za spodek. Modely jsou osazeny spřáhly Magne-Matic firmy Micro-Trains.

UP 1469 lehce z nadhledu.