Modely Zdeňka Krušinského

Modely vozidel ČSD ve velikosti N.

Trojice nákladních vozů řady Faccs (Sasz).

Jako každý kdo miloval železnici a její provoz, chtěl mít i Zdeněk Krušinský doma kus této romantiky. Jako tu pravou a nejlepší si z prostorových důvodů vybral modelovou velikost N. V době před 25 lety zde byly ale jedině dostupné výrobky z NDR a modelovost často nebyla hlavním účelem jejich výroby. Ve velikosti N byla situace asi nejhorší. Téměř všechny modely hnacích vozidel byly postaveny na jediném pojezdu, vagóny směšně poskakovaly vinou šišatých kol, a doplňky (domečky, nádraží) dotvářely naše kolejiště do podoby betlémů z druhé strany Krušných hor.

Přesto v této době (1978) vytvořil své první kolejiště. Na překližku o velikosti 1,5 x 1 m se vešel ovál s dvěma nádražími a poměrně dlouhá lokálka stoupající do kopců a zakončená koncovým nádražím. Provoz na tomto kolejišti byl pro začátečníka docela zajímavý, ale co ho od počátku neuspokojovalo byly německé modely vozidel a hlavně jejich problematický provoz. Východisko bylo ve stavbě vlastních modelů nebo alespoň v přestavbě stávajících vozidel. Od té doby šlo kolejiště stranou a Zdeněk Krušinský se i přes minimální znalosti a pro něj těžko dostupnou dokumentaci o skutečných vozidlech, pustil, mnohdy i do rozsáhlých, přestaveb. Jako základ samozřejmě sloužily ony východoněmecké stroje, které se daly sehnat i s motory za pár korun.

Vytvořil tehdy celou řadu vozidel z produkce ČKD a dalších našich výrobců. Později ovšem dospěl k sebekritickému názoru, že ani tyto modely nejsou to pravé ořechové. Kolejiště se mezitím vlivem nečinnosti a vlhkosti ve starém bytě zkroutilo a tak tuto zálibu na nějaký čas opustil. Kolejiště rozebral, deska šla na půdu a modely do krabic a později alespoň do vitríny. Železnice však neupadla v zapomnění. Začal s důkladným shromažďováním všech dostupných informací o skutečné železnici a připravoval se na chvíli - co kdyby.

Ta chvíle nastala po přidělení bytu 4+1 v roce 1986. Po důkladné přípravě a se znalostmi, které se nedaly srovnat s těmi při stavbě prvního kolejiště, postavil kolejiště Borkovice - Kněževes. Kolejiště je situováno do jižních Čech na konci parní éry a tomu měla také odpovídat skladba vozidel. Aby tomu tak skutečně bylo, musel si řadu lokomotiv i vozů postavit sám. Některé modely postavil vlastnoručně se vším všudy (samozřejmě s využitím některých továrních součástek), další jsou úpravy a přestavby.

Z vlastních prací jsou pěkné modely 477.060, T 334.091 a T435.087. a také některé nákladní vozy - především řady Uacs (Raj), Fall (Wap) a Faccs (Sasz) - od každé řady zhotovil hned několik kusů. Jsou kompletně vyrobeny z hliníku (tiskové desky tloušťky 0.15 - 0.30 mm), vše je lepeno gelovým lepidlem s přimíchaným hliníkovým kompozitem. I když se to nezdá, jsou touto metodou vyrobeny i nádoby vozů Raj. Vozy jsou velmi pěkné a je škoda, že je k nim tak málo detailních fotografií, zasloužily by si větší pozornost. Pár obrázků je na této stránce dole, jinak jsou vozy pochopitelně také vedlejším motivem řady obrázků lokomotiv. Další modely jsou zhotoveny z odlitků (např. M 131.1), dále to jsou přestavby a hlavně úpravy nátěru. Přestříkáním do podoby ČSD vznikly vozy Baim, Bnp, Gbkkqs, pracovní vozy Elektrizace železnic a také parní lokomotiva 555.124.

Do budoucna chystá Zdeněk Krušinský stavbu dvou vozů M 296.1 na pojezdu vlastní konstrukce. Spolu s vozy Baim vytvoří kompletní Vindobonu. V zásobě má také nějaké lepty od p. Košťála...

Uprostřed obrázku vidíme hnedle pět vozů Fall (Wap).