 |
|
|||||||||
|
||||||||||
 |
|
|
|
Železniční zkušební okruh Výzkumného ústavu železničního v Cerhenicíchve velikosti TTMnoho modelářů muselo z prostorových důvodů deformovat své představy o železničním provozu do tvaru oválu. Je ale jeden námět, u kterého je právě ovál v pořádku - je jím Železniční zkušební okruh v Cerhenicích. Postavit si model ŽZO napadlo více modelářů - není to tak obtížné - krajina je plochá, kolejové uspořádání jednoduché a ani výběr provozovaných vozidel není příliš svazující - na ŽZO jezdilo v průběhu jeho historie ledacos. Jsou známa přinejmenším dvě kolejiště modelující ŽZO. První z nich je ve velikosti H0 a bylo předváděno na výstavě "Okřídlená kola a modré dálky", která se konala v roce 1984 v paláci U Hybernů v Praze. Kolejiště bylo obdélníkové, ve střední části mělo otvor pro obsluhu (mohli zde sedět dva lidé). Ovládací pult byl umístěn v tomto otvoru, poblíž odstavných kolejí ŽZO. Kolejiště zachycovalo ŽZO ještě před dostavbou, která byla zahájena právě v 80. letech. Druhé kolejiště bylo postaveno ve velikosti TT pro VÚŽ, tedy provozovatele skutečného okruhu, některým modelářským klubem krátce před oslavami 150. výročí parostrojních železnic na území Československa (1989). Stavba proběhla údajně ve velmi krátkém termínu, pak bylo kolejiště vystavováno (asi v Brně, nebo v Břeclavi). Po skončení oslav se kolejiště přestěhovalo do přízemí budovy VÚŽ v ulici U lužického semináře (v bezprostřední blízkosti Karlova mostu). Poté co VÚŽ o tuto budovu přišel, bylo kolejiště přemístěno do místa své předlohy - nyní (2003) sdílí spolu s kopírkou vcelku důstojnou místnost v prvním patře hlavní budovy experimentální základny VÚŽ v Cerhenicích. Mezi příznivci železnic koluje pověst, že ve stejné době (přelom 80. a 90. let) vzniklo ještě třetí kolejiště s námětem ŽZO (velikost TT nebo H0) a snad mělo být také někde vystavováno. Pokud o tom víte něco více, napište prosím.
Kolejiště má největší rozměry 2.45 x 4.9 m. Zatímco jeho pravá polovina, na které se nachází většina budov zázemí ŽZO, vyplňuje celý půdorys čtverce 245 x 245 cm, levá polovina je užší, má šířku 180 cm. Kolejiště zachycuje celý areál VÚŽ včetně obou zkušebních okruhů a vesnice Sokoleč, která leží uvnitř velkého okruhu. Vlečka spojující ŽZO s žst Velim je naznačena kolejí končící na hraně kolejiště (na modelu tak není odstavná kolej napojená na tuto vlečku, která je v blízkosti žst. Velim). Je použito výhradně plechové kolejivo BTTB, v době stavby ostatně nic jiného nebylo dostupné. Betonové pražce byly napodobeny natřením pražcového podloží šedou barvou. Velký okruh je sestaven z obloukových kolejí R 600 mm, které byly v té době asi jedinou možností jak projevit velkorysost. Přestavníky výhybek jsou na povrchu. Dokud bylo kolejiště nové, bylo opatřeno trakčním vedením. Trolej byla z černých nití a nevypadala příliš modelově, stožáry byly zhotoveny vcelku pěkně, ale bohužel z dost křehkého materiálu - ze špejlí. Trolej zmizela velmi rychle a dnes již na kolejišti dožívají jen ojedinělé stožáry. Všechny objekty kolejiště jsou velmi stylizovány. Sice je třeba ocenit, že se na kolejišti nevyskytují žádné budovy z východoněmeckých stavebnic, naopak všechny budovy okruhu byly postaveny podle skutečných předloh (nebo podle projektové dokumentace), ale míra zjednodušení dosahuje výše pro většinu modelářů těžko přijatelné. Například celé složité zařízení transformátorů a rozvodny napájecí stanice je představováno několika šrouby zapíchnutými do trávy.
Kolejiště znázorňuje ŽZO v podobě, jak měl vypadat někdy ve druhé polovině devadesátých let, po dokončení jeho dostavby, která v době stavby modelu právě probíhala. Dostavba se ale nakonec pro nedostatek peněz zastavila a tak jsou na kolejišti některé budovy a koleje, které ve skutečnosti nikdy neexistovaly. Z novostaveb, které byly v předstihu před skutečností na modelovém kolejišti zřízeny se nakonec podařilo na skutečném okruhu dokončit jen halu dynamického zkušebního stavu a jeden z objektů napájecí stanice. Jen část přípravných prací byla vykonána na stavbě haly pro přípravu zkoušek a vůbec se nezačalo pracovat na depu měřících vozů s přesuvnou. Naopak na modelu nejsou některé kusé koleje, které měly po dokončení přestavby zaniknout (např. kolej stavby vedoucí k dnes již zlikvidované betonárce se stále používá - hlavně pro odstavování měřících vozů). Dnešní ŽZO se od modelu liší ještě více. Dlouho se hledal způsob, jak přece jen získat chybějící halu pro přípravu zkoušek. Nakonec bylo nalezeno východisko účetně průchodnější než novostavba - hala byla získána přestavbou původního přístřešku nad kolejemi poblíž svážného pahrbku.
Kolejiště ŽZO nesnese příliš podrobný pohled náročného modeláře pro svoje dosti hrubé provedení a některá zastaralá technická řešení. Je však třeba ocenit, jak se podařilo s použitím nenáročných prostředků (a při omezených možnostech nákupu materiálu v době jeho vzniku) výborně vystihnout celkovou podobu experimentální základny VÚŽ a charakter krajiny, do níž je situována. Na současném stavu kolejiště se také výrazně podepsal zub času. Panel se jen občas dočká nejzákladnější údržby, s vláčky si tu skoro nikdy nikdo nejezdí. Ani já, i když k němu přicházím poměrně často, si ho příliš nevšímám. Na velimský oblouk VŽZO před lety při malování zapršelo a od té doby je obtížně průjezdný. I při obstojném technickém stavu zřídkakdy užívaných vozidel se mi při poslední návštěvě nepodařilo objet ani celý velký okruh. Přes výhybky si netroufám už léta. |
|
|
|
