Motorová lokomotiva EMD GP7

předloha

GP7 je první představitelkou typové řady GP. Je to vlastně lokomotiva F7 upravená do kapotového provedení (proto začíná typová řada GP číslem 7). F7 i GP7 měly stejný motor řady 567, který jim dával výkon 1120 kW (1500 koní). Kapotové lokomotivy se v Americe začaly rychle šířit ze dvou důvodů. Prvním byl snazší přístup k motoru a dalšímu zařízení při údržbě. Druhým důvodem měl být lepší výhled z lokomotivy (to je tvrzení přinejmenším sporné, ale při posunu je důležité vidět na obě strany a případně také na posunovače na stupačce, a z tohoto pohledu je kapotové řešení jistě vhodné). GP7 byly navrženy jako jednoduché lokomotivy pro posun a traťovou službu na drahách nižšího řádu. Konstruktér Dick Dilworth dokonce řekl, že: "Jsou tak ošklivé, že by je nikdo na hlavní trať nepustil".

Opak se ale stal pravdou, od roku 1949 do roku 1954 bylo vyrobeno cca 2610 těchto lokomotiv. Používaly se prakticky pro všechny výkony - od posunu na seřadištích přes manipulační vlaky a nákladní vlaky na hlavních tratích až po osobní dopravu. V čele vlaku se někdy dokonce vyskytovaly v kombinaci s lokomotivami skříňovými. Proto jsou ideální pro modeláře, kteří je na kolejišti (datovaném do odpovídajícího období) mohou použít téměř kdekoliv.

V roce 1954 byly ve výrobě nahrazeny novějším a výkonnějším typem GP9. První GP9 byly vzhledově velice podobné GP7, ale pozdější stroje byly nápadné dvěma střešními ventilátory velkého průměru, které nahradily čtyři menší ventilátory používané u GP7 a prvních GP9.

Přehled výroby lokomotiv EMD.

Lokomotiva GP7 v nátěru dráhy Bangor & Aroostook.

model Atlas v měřítku 1 : 160

Popisovaný model se pro firmu Atlas vyrábí od roku 1995 v Číně. Atlas ale již dříve nabízel dva jiné modely stejné lokomotivy. První GP7 pro Atlas vyráběla firma Roco. Skříň měla docela pěknou, ale kvůli spřáhlům upevněným na podvozcích jí chyběly čelníky a hlavně, neměla moc dobré jízdní vlastnosti. Druhou GP7 pro Atlas vyrábělo Kato. Ta měla naopak jízdní vlastnosti výborné, ale neměla správné rozměry. Byla délkově upravena na pojezd již existujícího modelu lokomotivy RS-3. Navíc ani tato lokomotiva neměla čelníky.

Do třetice se ale model GP7 Atlasu povedl. Koncepce pohonu, která se osvědčila u výrobku Kato (kovový rám, vertikálně rozdělený na dvě elektricky izolované poloviny, v něm uložený motor se dvěma setrvačníky, který pohání všechna dvojkolí), byla zachována. Rozměry byly opraveny, aby byly v souladu se skutečností. Spřáhla se přestěhovala z podvozků na hlavní rám a tak mohla GP7 dostat své čelníky.

V současnosti (2004) se GP7 dodává s novým, pomalejším motorem (který má umožňovat jízdu modelovou rychlostí) a se spřáhly Accumate (kompatibilní se spřáhly Micro-Trains), navíc jsou přiložena také standardní spřáhla velikosti N. Dvojkolí jsou černěná. Čelní osvětlení se přepíná podle směru jízdy. Kromě GP7 vyrábí Atlas také GP9 v provedení novějších sérií (se dvěma velkými ventilátory).

Detail přední části lokomotivy.